Ivan Hajniš Je český bluesový zpěvák, kytarista, hráč na foukací harmoniku a v neposlední řadě legenda československého undergroundu.
Ivan Hajniš, hvězda prvních dvou ročníků Beatového festivalu, je zapsán do historie českého bigbítu jako frontman The Primitives Group, první udergroundové kapely v Evropě, jedné z nejúspěšnějších a nejoriginálnějších českých rockových kapel 60. let. „Primitivové“ jsou uváděni jako první kapela na světě, která začala používat při koncertech doplňující efekty, jako ohně, peří, živé ptáky, ryby aj. Členové kapely se také malovali podle motivů hvězd z Kabaly. – Tak začíná profil Ivana Hajniše na stránkách kapely The Primitives Group. Skupina bude jako jedna z osmi skupin hrát na letošním Československém beat-festivalu po 50 letech v pražské Lucerně. Koncert se uskuteční 17. prosince od 17.00 hodin jen pár dní před skutečným jubileem. S Ivanem Hajnišem jsem se setkal v jedné karlínské hospůdce při jeho pražské návštěvě. Současným domovem Ivana je totiž švédské Malmö.
Jak jste se vůbec na festival dostali, ptám se.
Byli jsme už slavní. V té době jsme už hráli třetí rok. Vznikli jsme už v roce 1965, tehdy jsme se ještě jmenovali Primitivové.
Pokud vím, první ročník moc nezaujal, zejména kritiky, to až ten druhý. Kterého z těch dvou si ceníš víc?
Já si cením obou ročníků. Každý rok byl ale trochu jiný. V prvním ročníků jsme měli víc ohňů, v tom dalším už jsme přidali i spoustu psychedelických efektů.
Kdo vám ty scénické věci pomáhal vymýšlet?
Měli jsme tým, ve kterém byl třeba Ivan „Magor“ Jirous, jeho žena Věra, fotograf Jan Ságl a zejména jeho žena Zorka, v té době velmi progresivní malířka. Navrhovala nám kostýmy. Věra zase přišla se znaky kabaly, kterými jsme si pomalovali obličeje
Proč zrovna kabala?
No tak Věra ji v té době studovala, chtěli jsme tomu dát nějakou mystiku. Kiss se deset let po nás malovali jako cirkusáci. My jsme deset let před nimi měli kabalu.
Nebylo to na tu dobu trochu moc provokativní?
My jsme v té době měli štěstí, staří se tehdy s mladými prali o vládu, takže na nás kašlali. Měli jsme štěstí, že jsme se strefili do toho tak zvaného Pražského jara. Bolševici se hádali mezi sebou, takže neměli čas nás zakazovat.
Kdy vlastně vaše kapela oficiálně skončila, kdy a kde byl poslední koncert?
V dubnu 1969, kdy jsem emigroval. Který koncert byl poslední, snad ten Bird Feast. To bylo v Music F klubu. Dělal se tam nejen Bird Feast, ale i Fish Feast. Byly to vlastně koncerty věnované živlům. Chtěli jsme dělat obrovský koncert právě věnovaný živlům, i ohni třeba. Měli jsme to naplánované v lomu a v pozadí pak lom vyhodit do vzduchu. Jenže z toho sešlo.
20. srpna 1968 jsme dělali s režisérem Janem Němcem fantastický film pod rozestavěným Nuselský mostem. Tam jsem zpíval Like My Father mezi těmi šutry a dráty. To se – bohužel – ztratilo.
Co tě lákalo na těchto poměrně neobvyklých akcích?
Byli jsme blázni, rockeři.
Když jsi v roce 1969 emigroval, šel jsi místo na Západ na Sever. Proč zrovna Švédsko?
Tak potkal jsem jednu švédskou turistku, něco jsme spolu měli, a pak tady byla švédská kapela Mecki Mark Men se zpěvačkou Anki Lindqvis, možná se na ně pamatuješ, byli na beat-festivalu v roce 1968. To byli máni, měli Marshally, Hammondy, tak jsem si řekl, že to je asi ta správná země pro muziku. Rakousko bylo pro mě moc konzervativní. Tam měli jen ten švarcdort a kafe a v neděli se oblíkli, ale nějaký ten rock and roll tam nebyl.
Čím ses celá ta leta ve Švédsku zabýval?
Tak odpracoval jsem si všechny možné i nemožné práce. Takže jsem vlastně začínal od píky.
A co muzika?
Muzika byla pořád. Byla jsem v různých kapelách, prostě jsem řádil.
Primitives Group jste obnovili poměrně nedávno.
Loni v srpnu a za tu dobu jsme odehráli několik desítek koncertů. A máme zase kolem sebe fantastické lidi, kteří nám pomáhají. Máme zase efekty, prostě je to zase velká show.
Co vás vedlo k obnovení kapely?
Měl jsem několik kapel. Jednu jazzovější – The New Blues Band, s tou jsme hráli hodně po jazzklubech, třeba v Redutě apod. Celý život jsem měl rád blues. Ten jsem hrál na všech lodích, které jezdí na severu ze Švédska do Norska, Švédska, Dánska, Německa, všude. Ta druhá se jmenovala Dr. Tom's Blues Cabin. Ta se mnou objezdila celou Skandinávii. A to byli rockeři. Postupem času na mně začali tlačit různí lidé, že by bylo dobré obnovit Primitivy. Nějakou dobu jsem odolával, ale nakonec se dalo dohromady pár muzikantů, začali jsme zkoušet a hrát a zjistili jsme, že to funguje i po letech. Z původních zakládajících členů The Primitives Group se mnou hraje už jen kytarista Zdeněk Burda. Ten byl léta šéfem kapely německého zpěváka Roy Blacka. To byl takový německý Gott, ale už nežije. Pak s námi hraje bubeník Josef Havlíček. To je také legenda: hrál s Cardinals, pozdějšími Kardinály, s Petrem Novákem, Blue Effectem a mnoha dalšími. Na klávesy s námi hraje Jarda Šantrůček (hrál například se Sodomou, s Petrem Spáleným, ale i s Janou Koubkovou). Baskytarista Ivan Drimaj se otřískal na bigbítových tancovačkách, ale hrál se mnou na mnoha koncertech pod názvem Ivan Hajniš and Dr. T.B.C band. Jak vidíš, samí skvělí muzikanti.
Foto Mia Feres