AYA je slovenská rocková kapela ze Žiliny hrající výlučně vlastní tvorbu. Do finále ji neposlala porota, ale publikum, které rozhodovalo o šestém finalistovi.
Kapela hraje ve složení: Mario „Maryša“ Tománek – kytara, zpěv, vedoucí, manažer a autor hudby, Boris Lettrich – zpěv, autor hudby a textů, Radko „Pažo“ Pažej – bicí, Michal Bukviš – basová kytara, zpěv a Stano Vandlík – klávesy, zpěv.
Na naše otázky odpovídá zakládající člen, kytarista, autor hudby, vedoucí a manažer Mario Tománek.
Kdo kapelu založil, jak se dali muzikanti dohromady?
Já a baskytarista Tibor Nekoranec jsme si v roce 1992 (po sedmiletém hraní po zábavách a svatbách) řekli, že chceme konečně dělat vlastní muziku a začali jsme hledat další spřízněné duše. V Žilině jsme nenašli nikoho, kdo by byl volný, nebo kdo by nám vyhovoval a náhoda to zařídila tak, že nám kamarád z Dolního Kubína doporučil skvělého bubeníka Vlada Pavla, který měl tehdy pověst jednoho z nejlepších na Oravě. Přišel na první zkoušku do Žiliny a hned bylo jasné, že k sobě patříme. Ještě jsme potřebovali zpěváka a Vlado doporučil svého kamaráda Borise Lettricha, také z Dolního Kubína, který kromě zpívání také hrál na basu v jedné zábavové kapele. O týden jsme se šli podívat na jejich akci, tam jsme se dohodli, že přijde na zkoušku do Žiliny a po jejím absolvování byla nová kapela na světě. Potom jsme řešili název, ale ten stále nepřicházel. Několik dní na to se mi zdál sen, že hraji s kapelou na velkém pódiu před obrovským publikem, a když jsem se otočil na bubeníka, tak na kopáku mu svítil velký nápis AYA. Klukům jsem tento sen vyprávěl a název byl schválen. Z původní sestavy jsme zůstali jen dva - Já a Boris. V roce 1999 vyvrcholily neshody v hudebním směřování a z kapely odešli Vlado a Tibor. Bubenickou židli obsadil skvělý žilinský "bombardér" Rado "Pažo" Pažej, který je s námi dodnes. Basy se tehdy ujal Vlado Kubala, ale který po neshodách v roce 2011 odchází a nahrazuje ho další Žilinčan Michal Bukviš. V roce 2003 při vydání 4. alba byl uznán (tehdy stálý host na klávesy) Stano Vandlík za právoplatného člena a AYA se změnila ze čtyřčlenné kapely na pětičlennou.
Jaký je váš největší úspěch?
Asi to, že jsme tu naši AYA "káru" dotáhli až do dnešních dnů, že jsme si fantasticky užili náš mega koncert k 25. výročí vzniku kapely, který se uskutečnil 13. 9. 2017 na Mariánském náměstí v Žilině, a že náš největší hit "Malý princ" svojí "silou" zachránil minimálně dva lidské životy.
Máte nějaký vzor na české či světové scéně?
Vzorů je samozřejmě mnoho a jsou velmi inspirativní. Ale nějaký jeden společný asi nemáme. Každý v kapele má své oblíbence a z toho pak vznikají zajímavé hudební kombinace. Nikdy jsme se nechtěli někomu podobat, snažíme se dělat originální rockovou muziku, což není vůbec jednoduché a ne vždy se to podaří. I když se o muzice obecně říká, že "vymyšlené už bylo všechno a není kam jít", tak my se snažíme tuto myšlenku vyvrátit. Ale když mám zmínit nějaké jména, tak máme rádi např. Aerosmith, Led Zeppelin, Deep Purple, Van Halen, Queen, Pink Floyd, Kiss, Nirvana, Faith No More, AC/DC, Ozzy Osbourne, Audioslave, Extreme, Genesis, Foo Fighters, Metallica, Def Leppard, RHChP, Satriani, Vai , U2, Coldplay, Robbie Williams, Olympic, Lucie, Buty, Pražský výběr, Lucie Bílá, Prúdy, Modus, Team… je toho opravdu hodně.
Čeho byste chtěl dosáhnout?
Myslím, že snem každého muzikanta a samozřejmě, že i každé kapely je stát se celosvětově známým, což se nám ale určitě nepodaří. :o) My zpíváme výlučně slovensky, takže naším cílem jsou plné kulturáky, sály, haly, stadiony na Slovensku a v Čechách! :o)… a kromě toho bychom chtěli za 3 roky oslavit nějakým významným počinem třicetiny naší kapely!
Jaké jsou vaše nejbližší plány?
Takže zaprvé vyhrát tuto skvělou soutěž :o) a pak úspěšně završit konec roka dalším, 21. ročníkem Žilinského zimního festivalu „Rockové Vianoce 2019“, který má u nás už velkou tradici, a který pravidelně organizujeme. Uskuteční se 20.12 a v rámci našeho hudebního bloku budeme křtít další náš nosič „AYA 25 ROKOV“ (2xDVD + 1xCD), který zachycuje atmosféru již zmíněného narozeninového koncertu, a na kterém bude také dokumentární film o kapele a rozsáhlá fotogalerie. A kdybych "poskočil" ještě o kousek dál, tak v první polovině příštího roku bychom chtěli vydat své osmé řadové album.