Na pódiu působil díky své mohutné postavě téměř hrozivě a rozhodně nebyl mezi ostatními členy Synkop 61 k přehlédnutí. Byl po stránce rytmické jasná páteř kapely. Jako suverénní zpěvák se projevoval spíš sporadicky, ale o to víc byl zapojen ve vokálních partech jeho hlas, který zněl jasně a nepřeslechnutelně. Jeho baskytara byla typově výrazně odlišná od těch nástrojů, které bylo možno vidět a vzdáleně připomínala model Hofner Violin Paula McCartneyho. Jako každý, měl i on svoje mouchy, ale všichni z kapely se shodují, že to byl výtečný týmový hráč a kamarád….. a jmenoval se Jan Čarvaš.
MVDr. JAN ČARVAŠ
aneb Dobrácký hromotluk do nepohody, co tvrdil muziku
Narozen 13. listopadu 1945 v Brně. Zemřel 19. září 2008 v Brně.
Křížem krážem se dám,
cestou, co dávno už znám,
mířit vzhůru do klína skal,
stopy z ní vítr svál.
Prý tam z útesů ční,
ten kámen o kterém sním,
zvláštní kouzlo v sobě prý má,
barvou duhovou hrá.
Kámen mudrců rány léčí
lépe než půlnoční býlí,
kámen mudrců rány léčí,
kde asi může být.
Kámen není kde vzít,
v dlaních svou hlavu chci skrýt,
já byl blázen, teď vím, že sám
v dlaních ten kámen mám.
Kámen mudrců rány léčí
lépe než půlnoční býlí,
kámen mudrců rány léčí,
kde asi může být
MILAN HANÁK ‒ Kámen mudrců 1975
V prosinci roku 1960 začala zvolna se formující hudební parta zkoušet v chemické posluchárně tehdejší jedenáctiletky na třídě kapitána Jaroše v centru Brna. Od září 1961 mladí hudebníci mají zkušebnu na tehdejší husovické SVVŠ (nyní gymnáziu) na Elgartově ulici, kam byla tato škola přestěhována. Skupina přijala název Synkopy 61, podle roku vzniku.
V listopadu 1961 se přišel podívat na zkoušku šestnáctiletý Jan Čarvaš (přivedl ho kamarád Sylva Přikryl) a poté doplnil Synkopy 61 jako řadový hráč, ale tehdy hrál ještě na kontrabas.
První vystoupení skupiny se konalo v Zrcadlovém sále hotelu Slovan na Lidické ulici – 25. ledna 1962. Tehdejší sestava byla následující: Petr Směja (kytara, zpěv), Pavel Pokorný (housle, zpěv), Pavel Smílek (klavír, zpěv), Miloslav Orság (akordeon), Jan Čarvaš (kontrabas, zpěv) a Jiří Rybář (bicí nástroje, zpěv). Ještě před jejich premiérou odešel ze skupiny Petr Fischer (klarinet). Synkopy 61 se přihlásily do soutěže STM (Soutěž tvořivosti mládeže) a postoupily do městského kola, jehož prezentace se konala 7. března 1962 v tehdejším Domě pionýrů a mládeže v parku Lužánky. Porotě předsedal dirigent Symfonického orchestru Československého rozhlasu Brno, Miloš Machek, který po odehrání první písně nečekaně vyběhl na pódium, popadl Jana Čarvaše za uši a zvolal:
„Sakra, kluku, držíš to (mínil kontrabas) jako hrušku, ale ušiska máš dobrý!“
Taková reakce od předsedy poroty, profesionálního hudebníka – to byla tehdy velká poklona, na kterou celý život nezapomněl nejenom Čarvaš, ale i celá kapela.
V roce 1964 procházejí Synkopy 61 zásadní hudební proměnou. Členská základna přišla za kapelníkem Smějou a jako jeden muž trvala na tom, aby se skupina přeorientovala na bigbít, přestala hrát dřevní rock and roll, uhlazené Shadows a twistový repertoár. Objevily se sice námitky, že kapela má esteticky vyhovující pulty na noty a co se potom s nimi stane. Bigbít ale zvítězil. Vliv britských kapel tzv. Mersey soundu se prosadil. 24. listopadu 1963, Čarvaš definitivně odkládá neforemný kontrabas a přeorientovává se na baskytaru.
Rok 1966 kapelu stabilizoval v sestavě: Petr Směja (kytara, zpěv), Pavel Pokorný (kytara, housle, varhany, zpěv), Jan Čarvaš (baskytara, zpěv) a Jiří Rybář (bicí nástroje zpěv). Kapela získala významnou posilu. Ze skupiny Shakers přišel sólový zpěvák Michal Polák, se svým pověstným falzetem. Pokorný ovšem musel nastoupit povinnou vojenskou službu a tak byl přizván jako jeho náhradník kytarista a zpěvák Pavel Váně – benjamínek kapely. Se skupinou občas hostoval klavírista, zpěvák a skladatel Oldřich Veselý, který psal pro Synkopy 61 stěžejní skladby.
Jan Čarvaš sice nepatřil do domácí baskytarové Síně slávy (na rozdíl od jmen, jako byli později Jan Urbánek, Vladimír Padrůněk, Vladimír „Guma Kulhánek, Jiří Veselý, nebo Bratislavan Fedor Frešo). Respektovaný hudební kritik Jiří Černý napsal v časopisu Melodie 1/1975: „Po patnácti letech dorostlo duo Rybář – Čarvaš – bicí nástroje a basová kytara do soudržnosti siamských dvojčat‘…“
V Synkopách 61 nebyl jeho rovný hlas bez vibráta využíván jako sólový, ale pro vokální přínos ve skupině, která v dalších letech přešla od Mersey soundu k americkému west-coastu, byl nepostradatelný. Jako jediný člen kapely měl Čarvaš pěveckou průpravu ze sboru. Proto mohly výtečně sezpívané vokální party interpretovat nejenom vlastní skladby, ale i písně zahraničních skupin. Například Searchers, Hollies, Dave Clark Five, Tremeloes, ale i Beach Boys, Association….
Navzdory své mohutné postavě až hřmotného vzezření, budil značný respekt. Přesto se i on líbil ženám, které ho často vyhledávaly pro jeho bezprostřednost, smysl pro legraci. Snad se v jeho přítomnosti cítily v bezpečí, jako brněnská krasavice Jana Lorenzová, která ho před svou emigrací do Austrálie ve druhé polovině sedmdesátých let označila za svou celoživotní lásku, třebaže už byla v té době dávno vdaná. Sdílela s ním jeho velkou zálibu v hudbě amerických Beach Boys a byla hrdá na společnou fotografii, na které byla zachycena společně s Janem Čarvašem a zpěvákem Mikem Lovem v zákulisí šatny před koncertem Beach Boys v Brně.
Jan Čarvaš neměl výrazné autorské ambice, přesto vzpomeneme na jeho vlastní píseň Když se tě ptám, ale také s Michalem Polákem v originále zazpívanou píseň Good Vibrations od Beach Boys. Sólově si zazpíval skladbu Kámen mudrců z pera Petra Směji a Milana Hanáka.
V sedmdesátých letech Synkopy 61 přitvrdily a do jejich repertoáru se dostaly skladby Uriah Heep, jejichž vokály byly pro moravské muzikanty velkou výzvou, ale také Black Sabbath, Deep Purple, Kansas a Crosby Stills And Nash. Od Uriah Heep a Queen hráli 20 skladeb.
Od roku 1974 posílil kapelu Oldřich Veselý nejenom svým sférickým tenorem, ale i varhanami GEM s Leslie boxem a jeho skladatelskou potencí. Další sestava byla klasická: Směja-Pokorný-Polák-Veselý-Čarvaš-Rybář.
Basové party měl Čarvaš vždycky velmi dobře promyšlené. Netrpěl nějakými exhibičními sklony, ale dokázal rázně přitvrdit a do soundu Synkop 61 vkládal důraznost a zemitost. Při koncertech uměl klasicky „šlapat zelí“, ale zahrát i syrové hardrockové breaky. Typově byl vedle dlouhovlasých hudebníků Oldřicha Veselého a Jiřího Rybáře pravým rockerem, což se o ostatních členech nedalo tak jednoznačně říci.
Čarvašův rovný a intonačně přesný hlas bez vibrata krásně zapadl do vokálů kapely a vytvořil spolu s hlasy Michala Poláka a Pavla Pokorného, podle soudu Petra Směji, nedostižné tenorové trio, které si mohlo troufnout i na náročné party vlastního česky zpívaného repertoáru, například písně Svatební, Pár týdnů, Zelený lučištník, Lady Godiva, Balón a dalších nejmenovaných. Ale i cizích skladeb, například již jmenovanou Good Vibrations (The Beach Boys), Requiem For The Masses, (The Association), The Park (Uriah Heep), Bohemian Rhapsody (The Queen) a další.
V první polovině sedmdesátých let Synkopy 61 měly svou stálou zkušebnu v klubu Esenc (později Křenová). Když kapela zkoušela nějakou novou skladbu, nebo dolaďovala aranžmá, často se diskuse na dané téma protáhla třeba i na několik hodin. Jan Čarvaš většinou do bouřlivých výměn názorů aktivně nezasahoval. Pozoroval dění kolem sebe a mlčky pokuřoval. Až konečně hudebníci dospěli do vzájemného názorového souladu, bylo někdy i pravé poledne. V tu chvíli Čarvaš otočil knoflíkem volume na zesilovači na doraz doleva a přístroj vypnul. Když se ostatní kolegové dotázali, proč vypíná svou aparaturu, že budou hrát, odpověděl, že je poledne a že je čas se jít najíst….. Jan Čarvaš byl zkrátka metodik.
Ve druhé polovině sedmdesátých let Synkopy 61 hrály v sestavě: Petr Směja (kytara, zpěv), Pavel Pokorný (varhany, housle, kytara, zpěv), Michal Polák (sólový zpěv, akustická kytara, congo), Jan Čarvaš (baskytara, zpěv), Jiří Rybář (bicí nástroje, zpěv).
V březnu 1979 kapelu posílil konzervatorista Vratislav „Aťa“ Lukáš (violoncello, akustická kytara, zpěv). Skupině ale citelně chyběla zejména skladatelská osobnost a výrazný zpěvák, což bylo v dané době znát.
Jan Čarvaš tak trochu mátl tělem. Jeho mohutná postava z něho dělala možná akčního „drsňáka“, ale jeho okolí říkalo, že je to pohodář se smyslem pro humor. Vedle hudby byl známý jako vášnivý čtenář všech kritikou zneuznaných detektivek. V kapele nebyl nikdy konfliktní a byl to typický týmový hráč. Navíc neměl „hvězdné“ manýry. Nikdy se nevytahoval a nemachroval, jak se říkalo v Brně.
Měl samozřejmě vedle hudby, kterou dělal vždy s velkým zaujetím ještě další ambici. Jako hudebník z povolání ještě po večerech studoval veterinární fakultu a po nocích se učil náročná témata z anatomie a genetiky. Koncem prosince 1979 odchází Michal Polák, kterému začal chybět soft sound kapely šedesátých let a proto dobrovolně odešel do písničkářského spojení Vondrák a Bodlák. 23. ledna 1980 se k Synkopám oficiálně připojuje Oldřich Veselý, který kapelu opustil 2. srpna 1975, před svým odchodem do pražského angažmá, do skupiny M Efekt (Blue Effect).
6. července 1980 v Brně-Židenicích naposledy koncertuje v řadách Synkop 61 Jan Čarvaš a po dlouhých devatenácti letech z kapely odchází. Ukončil studia na Vysoké škole zemědělské, na veterinární fakultě a stal se veterinárním lékařem. Odešel proto z hudebního světa a nadále se věnoval občanskému povolání. Kapela ztratila nejenom kamaráda, ale především výrazného baskytaristu. Několik let pak nebyl v Synkopách baskytarový post trvale obsazen. Po vzoru M Efektu se prosadila varianta, kdy basové linky nahradil klávesový micromoog.
Nicméně v lednu 1992 při Comebacích byl Jan Čarvaš už v řadách Synkop 61. V Lucerně v Praze 3. ledna 1992, v Brně, v hale na Vodově ulici 4. ledna 1992 a v Bratislavě hala Na Pasienkoch 5. ledna 1992. 16. ledna 1998 Synkopy 61 vystupují v paláci IBC na Příkopě v Brně. Zde s kapelou naposledy vystupuje Jan Čarvaš. Jeho baskytarové party přebírá Vilém Majtner, hudebník, který v osmdesátých letech působil v kapele jako kytarista, baskytarista a zpěvák.
Na úsměvnou historku spojenou s Janem Čarvašem vzpomíná kapelník, kytarista Petr Směja:
„V Tuřanech (městská čtvrť na periférii Brna) před koncertem jsme seděli na večeři v hospodě a Žanek se s místním borcem vsadil o půllitrovou láhev rumu, že ji vypije na ex a pak odehraje koncert. Láhev vypil a koncert odehrál, byl jsem u obojího přítomen. Jenom se ,trošičku zpožďoval v tempu‘. Podotýkám, že normálního smrtelníka by asi odvezli na márách.“
Jindy, když měly Synkopy 61 zkoušku od 9.00 do 13.00, tak Honza Čarvaš po 12.00 se začal i s basovou aparaturou během poslední hodiny posunovat ke dveřím zkušebny a ve 13.01 byl už venku a utíkal do obchodního domu Rozkvět, kde prodávali levné víno.
Také měl doma v nádržce WC na splachování před manželkou schované nejrůznější alkoholy. Jako jediný měl z kapely povoleno (jinak u nás byl pokutový systém za pití alkoholu před i při hraní) během představení se alkoholicky osvěžovat, protože nikdy nic hráčsky nepokazil, zpíval skvěle a byl i velký showman. Měl i své fandy, kteří se vyloženě na něj chodili dívat. Jednou jej bubeník Rybář kritizoval, že už to s pitím trochu přehání a on mu tehdy opáčil: „Já, že jsem opilý, vždyť velmi dobře ATRIKULUJI“ (místo artikuluji).
Nutno dodat, že mimo jeho zálibu v alkoholu a jídle, byl velmi inteligentní člověk, se kterým jste mohli mluvit o všelijakých tématech, nikdy se nerozčiloval, nekřičel a byl velmi přátelský a vždy akceptoval i názory druhých.
Poslední léta (asi od roku 2000) se začal zdravotní stav Jana Čarvaše vážně zhoršovat. Situace byla taková, že byl nucen odejít do předčasného invalidního důchodu. Kapelník Synkop 61 kytarista Petr Směja vzpomíná, že když ho byl navštívit v nemocnici, Čarvaš se na něho zničehonic obrátil se slovy: „Petře, vyřiď klukům, že jsem s hraním skončil jen kvůli škole, jinak bych určitě hrál dál!“
Byla to zvláštní slova, řečená po dlouhých letech, která v podstatě nebyla vyřčená v roce 1980, když Jan Čarvaš kapelu opouštěl. Asi považoval za samosebou, že když dokončil studia, tak zanechá profesionálního hraní a že to každý pochopí. Jakoby po těch osmadvaceti letech se v něm hnulo svědomí a chtěl některé věci související s kapelou a s kamarády uvést na pravou míru. To ještě Petr Směja nevěděl, že bude poslední ze skupiny, který s Janem Čarvašem hovoří. Další vývoj těžké nemoci byl pro bývalého baskytaristu a zpěváka Synkop 61, dobráckého hromotluka Čarvaše fatální.
Do hudebního nebe odešel po velkém trápení 19. září 2008 za ostatními hudebníky, kteří ho předešli na cestě na věčnost.
Poslední rozloučení s Janem Čarvašem se konalo 9. října 2008 (v den nedožitých 68. narozenin člena The Beatles – Johna Lennona), na rozptylové loučce ústředního pohřebiště v Brně. Vedle rodinných příslušníků, několika kamarádů, přišli i kamarádi-spoluhráči ze Synkop ‒ Petr Směja, Jiří Rybář, Pavel Pokorný, Oldřich Veselý. Nechyběl ani pozapomenutý folkrockový zpěvák Bob Frídl. Přítomni byli i hudební publicisté Jiří Donné a moje maličkost. Rozloučení bylo skromné, neokázalé, ale důstojné.
Text byl použit z připravované knihy
Petra Gratiase - Třicet cest do rockového nebe,
která má vyjít v brněnském nakladatelství Jota.
Text je použit s výslovným souhlasem autora.